kapitola V. Oslava smrti
2.11.2001, 14:00
Tomáš, Pavel a Eleanor šli dlouhou chodbou. Měli zrovna lektvary a profesor Burns si je vzal do parády. nejenže jim zadal pět domácích úkolů, ale ještě jim nechal jen patnáct minut na výrobu lektvaru bílých zubů. Lektvary měli za sebou a chystali se na formule, když kolem nich letěl Ernesto. Zdraaavíííííčko, Tomáši, Pavle, Eleanor!- Ahoj, Erni!- Víte, dnes je to přesně 500 let od mé smrti a říkal jsem si, že byste mohli přijít na oslavu.- Vy oslavujete svou smrt?- Ano. Jistě. Narozeniny vcelku nemá cenu slavit a tak každý duch slaví oslavu smrti.- A kdy se to koná?- Dnes v 18.00 dole, v síni duchů. Je to v mínus pátém patře. Příjdete?- Mohli bychom. Stejně na oslavě dušiček bude koncert sboru, žranice a jinak nic.- Tak domluveno?- Ano, přijdeme v šest.
2.11.2001, 17:55
Tomáš, Pavel a Elen se odpojili od davu studentů u velké síně a šli dolů. Do podzemí. Byla tam velká zima a tma. Temné spletité sklepení a jeho chodby osvěcovaly jen zapálené louče. najednou se proti nim přiřítilo strašidlo. ÁÁÁ, druháčci ve sklepení! Co tady u všech kostí děláte?- Hele, neprozraď nás.- A co za to?- Dám ti lidskou dvacku.- Tak davaj! - Na, třeba si ji sežer! A to také udělal. Tomášovu dva ku spolkl jako malinu. Pokračovali do velkých dveří. Hodně vrzali. Ve vnitř hrála pohřební píseň kapela Funus, duchové se tam proháněli, na stole byly plesnivé chleby, sýry, ovoce, pošlí hraboši a další... Jseeem rááád, že vááás tu vidííím.- Děkujeme. Tohle je k jídlu?- Jestli ti chutná plesnivý sýr, tak si dej. - Ehm, já musím na záchod, kluci. - A přijdeš ještěěě, Elen?- Jo, co tě nemá!- Elen odešla a kluci tam zůstali sami. Připadalo jim docela děsivé, že duchové oslavují svoji smrt. Každopádně to bylo zajímavé.
2.11.2001, 19:06
Tomáš s Pavlem odcházeli z oslavy s bochníkem plesnivého chleba, protože ho vyhráli v duchařské loterii. Při cestě, ale našli na zemi, někoho, koho tam nečekal. Zkamenělá Elen...
